Co je gestalt terapie

Ochutnejte gestalt terapii

Pokud chcete zažít ochutnávku gestalt terapie na vlastní kůži, máme pro vás připravené zážitkové workshopy. Na odkazu najdete více informací.

Gestalt terapie patří k hlavním přístupům humanistického, na vztah a prožitek zaměřeného proudu v současné psychoterapii. Zde najdete podrobnější popis gestalt terapie z kapitoly Jana Roubala v knize Současná psychoterapie a také praktickou ukázku práce s klientem.

Základní charakteristika

Gestalt terapie je psychoterapeutický směr, který klade zásadní důraz na neustále propracovávané uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání
v přítomné situaci teď a tady. To umožňuje nahlédnout doposud neuvědomované navyklé vzorce, více se řídit vlastní svobodnou volbou a přijímat za svá rozhodnutí zodpovědnost. Gestalt terapie směřuje k sebepřijetí, sebevyjádření, seberealizaci a osobnímu růstu. Gestalt terapie je založena na předpokladu, že člověk má od narození zdroje a schopnosti potřebné k navazování vzájemně prospěšného kontaktu s druhými lidmi a okolním prostředím a k prožití uspokojivého a tvořivého života. Osobní potenciál a proces seberozvoje může být v dětství i během dalšího života různými způsoby narušen
a člověk uvízne ve fixovaných vztahových vzorcích. Cílem gestalt terapie je zkoumat a odkrývat v zde a nyní způsoby, jak tyto vzorce ovlivňují život klienta v současnosti, a nalézat nové, tvořivější způsoby kontaktu s okolím. V aktuálním dění terapeutické situace a především v terapeutickém vztahu klient rozšiřuje své uvědomění v emoční, kognitivní i tělesné složce a je poté schopen převzít zodpovědnost za svobodné vyjádření svých potřeb. Jinými slovy: terapeut umožňuje pacientovi zpřítomnit zkušenosti, zážitky a vzorce reagování z jeho osobní historie a vyzkoušet si nové, vhodnější způsoby fungování ve vztahu k okolí i k sobě samému.

Teoretická východiska a jejich využití

Fenomenologické hledisko. Gestalt terapeut si všímá toho, co je zjevné; nehodnotí důležitost jednotlivých jevů, respektuje klientovo vlastní vnímání světa a sebe sama. Gestalt terapeut vychází z předpokladu, že objektivní pravda neexistuje, vědomě odkládá svůj vlastní výklad (interpretování skutečnosti) stranou a nabízí setkání. Společně s klientem zvědomuje složky přítomného prožívání (emoce, myšlenky, tělesné a smyslové vjemy, potřeby, impulsy)
a nechává prostor k jejich uspořádání do nového smysluplného tvaru.

Teorie pole (také dynamické pole). Všechny prvky životního prostoru klienta jsou v daném okamžiku ve vztahu a vzájemně se ovlivňují. Pole se neustále proměňuje a také smysluplně organizuje. Klientovy obtíže terapeut nevnímá jako kauzální následek minulosti, nýbrž jako interakci a způsob přežití,
na který je možno nyní zaměřit pozornost. Terapeut je součástí aktuálního pole. Terapeut se zaměřuje na proces klientova kreativního přizpůsobení proměňujícímu se poli.

Souvisejícími pojmy, inspirované gestalt psychologií, jsou figura a pozadí. U zdravého jedince aktuálně nejrelevantnější potřeba se dostává do centra pozornosti, stává se tedy figurou a organizuje vnímání, emoční prožívání i jednání člověka a to dotud, dokud není uspokojena. Poté se gestalt se uzavírá, figura ustupuje do pozadí a uvolňuje místo jiné figuře (potřebě). Zákonitosti celého procesu popisuje tzv. interaktivní kontaktní cyklus. Pokud je tento proces naplnění potřeby narušen, mluvíme o neukončené záležitosti. Jestliže tato neuvědomovaným a stereotypním způsobem dále ovlivňuje prožitek
i jednání, stává se tzv. fixovaným gestaltem. To následně znemožňuje přirozenou a uspokojující interakce jedince s jeho prostředím.

Existenciální dialog. Gestalt terapeut vstupuje sám za sebe do autentického setkání a dělá toto setkání skutečným. Terapeut a klient jsou partneři, kteří prostřednictvím kontaktu navzájem ovlivňují a definují jeden druhého. Gestalt terapie se zaměřuje na práci se vztahem. Terapeut využívá sám sebe jako nástroj terapie a díky svému uvědomování dává klientovi zpětnou vazbu. Setkání se odehrává na tzv. hranici kontaktu. Zde má klient možnost zakoušet
a zvědomovat aktuální jevy, nalézá vlastní zdroje pro plynulé navazování kontaktu a stahování se z něj.

Tvořivý, experimentální přístup k životu a procesu terapie. Gestalt terapie nepracuje podle předem připraveného manuálu terapeutických intervencí. Tvořivost terapeuta představuje podstatný zdroj jeho terapeutické kompetence. Terapeut sleduje aktuální proces teď a tady v terapeutickém vztahu, který slouží jako experimentální laboratoř pro zkoumání a proměňování klientových vztahových vzorců, fixovaných gestaltů a ukončování dosud neukončených záležitostí. Terapeut pružně reaguje na probíhající terapeutický proces a dává důraz buď na aktivně usměrňující, jindy konfrontační či empaticky přijímající postoj. Experimentem se nazývá terapeutická intervence, při které terapeut aktivně přetváří terapeutickou situaci s cílem zvýšit klientovo uvědomění a zapojit jeho nevyužívaný potenciál. Experimentem je právě proto, že je hledáním, odmítáním či prověřováním dalších možností.

Vznik a vývoj:

Gestalt terapie se utvářela ve 40. a 50. letech 20. století. Duchovním otcem byl Frederick Perls, původně psychiatr a psychoanalytik. Ten emigroval
z Německa před nacismem a posléze zakotvil v USA. Na vzniku uceleného terapeutického směru se významně podíleli též Laura Perlsová a Paul Goodman. Gestalt terapie se postupně vytvářela na základech filozofických (existencialismus, fenomenologie, vztahové pojetí M. Bubera, zen buddhismus)
a psychologických (psychoanalýza, gestalt psychologie, holismus, bioenergetika). V roce 1951 vydává F. Perls, P.Goodman a R. Hefferline monografii "Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality", která zpřístupňuje základní principy Gestalt terapie.

Současné pojetí a význam pro praxi:

Gestalt terapie prodělala od doby Perlse značné změny. Původní styl měl často spíše workshopový charakter, založený na značně direktivní, rychlé
a efektní individuální práci ve skupině či spíše před skupinou. V pracech Perlsových následníků (např. G. Yontef, J. Zinker, E. a M. Polsterovi, J. Simkin,
G. Wheeler) byla Gestalt terapie důkladněji teoreticky rozpracována a revidována. V praxi se vyvíjela směrem k většímu důrazu na systematickou, dlouhodobější a jemnější práci. Gestalt terapie nadále klade důraz na nepatologizující individuální přístup ke klientovi, podporu osobního růstu
a jedinečnost terapeutického setkání. V poslední době se v Gestalt terapie rozpracovává dialogické paradigma.

Gestalt terapie se dnes uplatňuje nejen v práci s relativně zdravými jedinci, ale velmi významně v klinické praxi v širokém okruhu psychických poruch, např.: úzkostné a depresivní poruchy, závislosti, poruchy osobnosti, psychotické poruchy, poruchy příjmu potravy, posttraumatické stavy i psychosomatické choroby.

Gestalt terapie má vypracován vlastní přístup pro práci se skupinou, dětmi, párem či s rodinou. Gestalt terapie nalézá uplatnění i v organizačním poradenství. Kromě příbuznosti s existenciálními a humanistickými psychoterapeutickým přístupy je nyní gestalt terapie řazena do skupiny prožitkových psychoterapií („experiential psychotherapies“). Současná gestalt terapie klade důraz na důkladně teoreticky podložený přístup, výzkum a inspirující interakci s ostatními psychoterapeutickými směry.

(Z textu: Knop, J., Roubal, J. (2009) Gestalt terapie. In Psychologická encyklopedie (B. Baštecká - ed.) Praha)